Období 1990 – 2001 - nový tarif

Spojené jízdenky

Od 1.9.1990 došlo v souvislosti s deregulací cen a probíhajícími ekonomickými reformami ke zdražení jízdného o nevídaných 100%. Poslední zdražení se na železnici odehrálo prakticky před třiceti lety, protože v roce 1976 došlo víceméně ke zdražení v řádu desetníků či korun tím, že se jízdné zaokrouhlilo a počet pásem redukoval.

Mimo zdražení obyčejného jízdného, byla zrušena sleva pro rekreační jízdenky. Zrušeny byly vstupenky na nástupiště a příplatky na spěšný vlak. Rychlíkový příplatek byl zachován a zůstala i jeho původní cena 16 Kč respektive 8 Kč. Zachovány zatím byly i dělnické jízdenky, ale i jejich cena vzrostla na dvojnásobek.

Zdražení na dvojnásobek bylo zvoleno zřejmě kvůli tomu, aby bylo možné vydávat jízdenky v nové ceně vydáním dvojice stejných jízdenek. A to se tak v praxi dělo. Níže jsou ukázky, jak byly jízdenky spojovány.

Kromě plného a polovičního jízdného bylo ještě zavedeno jízdné se slevou 75% pro důchodce. Důchodci starší sedmdesáti let, měli osobní vlaky zcela zdarma. Docházelo tedy většinou k tomu, že pro plné jízdné byly vydány dvě původní jízdenky pro plné jízdné, pro poloviční jízdné buď dvě původní jízdenky pro poloviční jízdné a nebo poměrně často jedna původní jízdenka pro plné jízdné opatřená razítkem „1/2“ nebo „dítě“ jak je vidět například na jízdence z Tábora do Dobronic nebo z Brna hl.n. do Plaveckého Mikuláše, (na níž jsem cestoval do Bratislavy).

Protože se ale některé relace vydávaly velmi málo, ke konci, když bylo třeba zlikvidovat poslední zásoby jízdenek, upravoval se přímo text na jízdenkách a to často velice kreativním způsobem. Například z původní místenky z Brna hl.n. zbyl prakticky jen karton a vznikla z ní poloviční zpáteční jízdenka ze Střelic do Ivančic. Podobně pro jednu obyčejnou jízdenku ze Žďáru nad Sázavou do Brna-Králova Pole byly použity a seškrtány dvě dělnické jízdenky.

Také se stávalo, zejména u některých vzácnějších relací, že nové ani staré jízdenky nebyly k dispozici, tak bylo potřeba slepit částku z různých nominálních hodnot jako třeba v případě jízdenek s příplatkem na rychlík ze stanice Cífer do Štrby. V takových případech bylo pak samozřejmě nutné na jízdenku cílovou stanici napsat, aby bylo vůbec zřejmé, kam má cestující zaplaceno.

Na rychlíkovém příplatku stojí za povšimnutí, že byl natištěn bez výdejní stanice, která se doplnila razítkem. Náhradní jízdenky byly také hojně používány i pro osobní vlaky – viz dále.

Později se přistoupilo ke klasickému přepisování cen jako v případě předchozích zdražení, čímž se ušetřila polovina jízdenek. Přepisování cen se používalo i v následujících zdraženích až do ukončení výdeje kartonových jízdenek.

Oboustranný tisk

Na tiskacích strojích byl postup vydání zdražených jízdenek většinou jiný. Vzhledem k tomu, že veškeré relace byly pouze jednostranné, pokladní vyrazil obě dvojice jízdenek zpravidla na jeden karton z rubu a lícu.

Zejména u rychlíkových jízdenek vznikaly pozoruhodné kombinace, protože ke zdražení rychlíkového příplatku nedošlo, byla z jedné strany vyražena rychlíková jízdenka a z druhé jízdenka ve stejném pásmu pro osobní vlak, jak je to například vidět na rychlíkové jízdence z Plzně do Českých Budějovic.

Zajímavá je jízdenka z Popradu do Dlouhé Třebové, na jejíž rubovou stranu byla vytištěna pouze částka bez nějaké konkrétní relace.

Vzhledem k tomu, že na tiskacích strojích nebyly většinou založeny zvláštní relace pro první třídu, byly k rychlíkovému příplatku vytištěny tři jízdenky (respektive dva kartony, jeden oboustranný, druhý jednostranný).

Tištěné jízdenky na velkých stanicích však v té době již nahrazovaly jízdenky vydávané na počítačových tiskárnách a v průběhu roku 1991 byly tiskací stroje vyřazeny z pokladen Prahy, Brna, Plzně, Českých Budějovic, Karlových Varů a přesunuty do stanic se starším typem těchto strojů - viz níže. Zcela vyřazeny byly tiskací stroje ze všech tří stanic na Slovensku tj. z Bratislavy, Popradu a Košic.

Náhradní jízdenky

Protože kapacita tiskárny pro tisk nových jízdenek byla omezená, byla vytištěna i řada náhradních jízdenek, kde byla pouze cena, třída, případně pásmo a výchozí a cílová stanice byly prázdné. Na jízdence bylo také možno zaškrtnout, zda se jedná o plné jízdné nebo zlevněné.

Nové jízdenky – s arabskými číslicemi

Na nově tištěných jízdenkách bylo zpočátku také vyznačeno, v kterém měsíci byly vytištěny. Pravděpodobně proto, aby se pokladnímu nepletlo, zda se jedná o jízdenky dle nového či starého tarifu. Pro stanice v Čechách bylo označení dne a měsíce arabskými číslicemi a pro stanice na Moravě a na Slovensku byly použity číslice římské. Většina nových jízdenek v Čechách však byla od jara 1991 už bez označení doby tisku, na Moravě bylo označení rozšířeno i v roce 1992 a 1993.

Barevné jízdenky

Vzhledem k tomu, že se pro všechny druhy jízdenek v devadesátých letech přecházelo na univerzální hnědý karton, byly zásoby kartonu ostatních barev používány i pro obyčejné jízdenky. Sběratelé jízdenek tako ocenili dosud nevídané kombinace. Na obrázku níže, tak například vidíme rychlíkový příplatek druhé třídy natištěný na kartonu pro rychlíkovou jízdenku první třídy nebo rychlíkový příplatek natištěný přímo na kartonu pro rychlíkovou jízdenku.

Dole pak jsou jízdenky pro osobní vlak tištěné na kartonu pro dělnické zpáteční jízdenky, rekreační jízdenka natištěná na kartonu pro vstupenku na nástupiště a jízdenku pro osobní vlak druhé třídy natištěnou na zeleném kartonu, (který se mimochodem původně pro druhou třídu až do padesátých let používal, neboť hnědý karton byl pro jízdenky třetí třídy).

Nové jízdenky – s římskými číslicemi

Zde jsou ukázky jízdenek s označením doby tisku římskými číslicemi.

Jízdenky z Bučovic a Karviné jsem vybral ještě pro další zajímavost týkající se vyznačení přestupní stanice. Trať Brno-Chrlice-Vyškov a trať Brno-Bučovice-Veselí nad Moravou se totiž u Křenovic kříží mimo stanici. Nejlevnější varianta, jak se dostat z Bučovic do Velešovic proto byla vystoupit v Křenovicích dolní nádraží (zastávce) a pěšky přejít na horní nádraží a počkat na vlak z Brna.

Jízdenka z Karviná do Horní Suché, má zase vyznačenou jako přestupní stanici výslovně Chotěbuz, což byla zastávka mezi Karvinou a Českým Těšínem, kde například rychlíky nezastavují. Podobně býval vyznačen přestup třeba v Brně-Horních Heršpicích, kde již dnes ani osobní vlaky nezastavují.

Zajímavostí je i jízdenka ze Štrbského Plesa, neboť pro ozubnicovou železnici Štrbské Pleso – Štrba, přes kterou je tato jízdenka vydána, platil zvláštní dražší tarif. Jízdenka je také již vydána s cenou ve slovenských korunách. V té době platil nominálně ještě shodný tarif pro oba nástupnické státy Československa, což samozřejmě dlouho nevydrželo.

Vidíme například také, že jízdenky první třídy již nemají charakteristickou zelenou barvu, ale odlišují se stále alespoň barvou bílou, která se pro rychlíkové jízdenky druhé třídy přestala používat.

Nové jízdenky

Jak již bylo řečeno, postupně se měsíc tisku na nových jízdenkách přestal uvádět. Na níže uvedených jízdenkách stojí za povšimnutí staronový název stanice Praha-střed, který se změnil na Praha Masarykovo nádraží a skutečnost, že jízdenky s cílovou stanicí v Praze již neměly bílé pruhy a žlutou barvu, ale byly na zcela běžném hnědém či bílém kartonu.

Tiskací stroje z Prahy hl.n. se přesunuly do nových působišť, kde vydržely až do roku 1994. Poslední jízdenka z tiskacího stroje, kterou mám, je jízdenka ve druhé řadě vlevo z Říčan – datovaná 1.2.1995.

Následující přehled uvádí, kam se dostaly stroje z pokladen z Prahy hlavního nádraží s uvedeným písmenem:

I, P – Praha-Vršovice
T – Chlumec nad Cidlinou
L – Lysá nad Labem
O, N – Poděbrady
B, S - Chrudim
C,H – Jaroměř
K - Říčany

O osudu dalších strojů a osudu strojů z jiných stanic není nic známo, kromě tiskacího stroje B z Prahy-Smíchova, který se dochoval u soukromého sběratele v kompletním stavu a plně funkční včetně relačních destiček s tarifem platným do roku 1990. Ukázky z tohoto stroje tištěné v roce 2010 můžete vidět zde.

U stanic, kam byly stroje AEG přesunuty, byly upraveny ceny na relačních destičkách dle nového tarifu.

Zajímavostí bylo, že poměrně rychle už na podzim 1990 byly upraveny relační destičky u tiskacích strojů v Brně hl.n., které byly záhy v roce 1991 vyřazeny.

Také lze jako zajímavost hodnotit, že ceny byly upraveny i u raznic ve stanici Vlkaneč, neboť téměř všechny stroje tohoto typu byly vyřazeny také již v roce 1991 a nahrazeny klasickými terniony doplňovanými jízdenkami tištěnými v pražské centrální tiskárně.

Dělnické jízdenky zůstaly v podstatě beze změny, ale jejich nízká cena v porovnání s cenou jednotlivé jízdenky byla dlouhodobě neudržitelná.

Změnou byl pouze moderní čtvercový vzhled symbolů T a Z a jiný vzhled měl i rychlíkový příplatek, samozřejmě již bez žlutých pruhů.

Nové jízdenky postupně již neměly vyznačení měsíce tisku a červený pruh na rychlíkových jízdenkách byla jediná barevná kombinace, která narušovala uniformitu hnědé a bílé.

Poměrně vzácná je rychlíková jízdenka s novým tarifem z tiskacího stroje, neboť nový tarif pro rychlíkové jízdenky byl pouze na tiskacích strojích v Brně a navíc po dobu pouze několika měsíců, než byly tyto stroje vyřazeny.

Ve druhé řadě je jízdenka s příplatkem pro důchodce, pro kterou bylo použito místo po původní relační destičce pro poloviční jízdenku. Na jízdence pro osobní vlak již není ale žádný symbol slevy. (Měl by být správně jedna čtvrtina.)

Ve třetí řadě je příplatek na rychlík z ústřední tiskárny vytištěný již na hnědém kartonu, který se stal standardem pro všechny jízdenky. Vedle něj jsou nově zavedené příplatky na vlaky EC a IC, které začaly spojovat Prahu s Vídní a s Norimberkem.

Dole jsou pak nové jízdenky tištěné na měkkém kartonu, který byl vyráběn pouze v bílé barvě. Zcela vpravo pak jsou jízdenky používané pro poloviční jízdenky a zároveň jízdenky se slevou 75%, pokud se polovina jízdenky ustřihla, jak je vidět na jízdence z Pelhřimova ve druhé řadě.

Konec dělnických jízdenek a zavedení jízdenek týdenních

Dělnické jízdenky s výhodnými cenami byly zrušeny již v roce 1993 a nahrazeny traťovými týdenními a měsíčními jízdenkami, případně žákovskými jízdenkami. Jejich cena byla již vyšší, oproti dělnickým jízdenkám asi trojnásobná. Než byly k dispozici nové traťové jízdenky přepisovaly se dělnické jízdenky. Na traťové jízdence muselo být vyplněno rodné číslo, takže můžeme usuzovat, že držitelce traťové jízdenky z Dolního Bousova bylo v roce 1993 44 let a držitel jízdenky z Lysé nad Labem krátce před jejím vydání oslavil pětadvacetiny.

Jízdenky s textem 2. voz. tř.

Zdražování jízdenek přišlo opět v roce 1995, ale nová cena se vyznačila na jízdence už pouze opravením ceny staré.

Na jízdence z Příbrami v první řadě vlevo je zajímavé i opravou stanice Milín na Ostrov u Tochovic. Důvodem opravy bylo otevření nové zastávky, která se tak stala nově poslední stanicí pásma. Od poloviny devadesátých let byla otevřena řada nových zastávek, což byla jedna z reakcí na stálý odliv cestujících směrem k automobilové dopravě.

Jízdenky jsou již v Kč a nenajdeme na nich žádné slovenské stanice. Hlavní změnou ve vzhledu byl nápis „2. vozová třída“, proč nestačila pouze „2. třída“, jako po desítky let předtím, nevím.

Zajímavá je v první řadě druhá jízdenka zprava, kde není vyznačena výdejní stanice. Odhaduji, že jí měla být stanice Domažlice. Zřejmě se ale jedná pouze o chybný tisk, který nebyl ve výdeji. Jízdenka není nijak oražena výdejnou ani znehodnocena průvodčím.

Nově se objevují i jízdenky jiných železničních dopravců. Sice byla prakticky po roce 1989 zprivatizována jediná dráha a to trať Obrataň – Jindřichův Hradec – Nová Bystřice, ale kartonové jízdenky používal pro pravidelný provoz i dopravce GJW na státem vlastněné železnici z Tanvaldu do Harrachova. Většinou však soukromí dopravci přecházeli na blokové jízdenky či jízdenky přímo tištěné průvodčím na termopapíru.

Konec výdeje kartonových jízdenek

A dostáváme se k závěrečnému období výdeje kartonových jízdenek. V tomto závěrečném období se přibližně kolem roku 1997 změnil vzhled jízdenek a objevilo se na nich logo Českých drah. Přestože se jednalo o posledních pár let výdeje, považuji tyto jízdenky vzhledově za poměrně zdařilé. Na tisk jízdenek se na konci 90. let začal používat i karton určený původně pro krabice na boty domácí výroby, ale protože stanic s výdejem klasických kartonových jízdenek rychle ubývalo, v samém závěru výdeje byly jízdenky Českých drah tištěny opět převážně na rakouský drážní karton.

Je zajímavé, že na některých je vytištěna pouze výdejna, z toho usuzuji, že dráhy v té době měly již pouze omezený počet posledních tarifiérů, což byli pracovníci, kteří počítali pásmové stanice, a stanovením správné pásmové stanice se již neměli pro všechny stanice čas zabývat.

Výdej kartonových jízdenek u Českých drah byl ukončen k 1.6.2001 a veškeré výdejny byly buď vybaveny počítačem s tiskárnou a nebo častěji v nich byl výdej jízdenek ukončen a ponechán na průvodčích. Například na trati č. 200 mezi Příbramí a Pískem byly na začátku devadesátých let vydávány jízdenky v celkem 10 stanicích a zastávkách, zatímco dnes je výdejna již pouze v Březnici. Přehled jízdenek z jednotlivých stanic můžete vidět například ve sbírce pana Vyskočila zde.

V pravidelném provozu se od té doby kartonové jízdenky používají pouze u Jindřichohradeckých místních drah a na turistických drahách jako je například nově zbudovaná Kolínská řepařská drážka nebo parková železnice v Hradci Králové. Na JHMD je výdej kartonových jízdenek v pravidelném provozu již také minulostí, neboť byl ukončen k 1.6.2016 a nahrazen blokovými jízdenkami. Kartonové jízdenky jsou již pouze pro parní turistický provoz.

Příležitostné jízdenky

Kartonové jízdenky stále patří k příležitostným a historickým jízdám a zvláštní jízdenky byly vydávány i při příležitosti některých událostí. Zvláštní jízdenka bývala například vydávána i pro nástup ve stanici Heřmaničky pro účastníky pochodu Praha – Prčice (samozřejmě pouze na nejfrekventovanější relace do Benešova a Tábora). Škoda, že se tato tradice neudržela do dnešní doby, dnešní účastníci tohoto tradičního pochodu by to určitě uvítali.