Režijní jízdenky období 1960 - 1980
Režijní jízdenky byly jízdenky pro zaměstnance drah za výrazně nižší cenu, prakticky za cca 10% hodnoty. Ještě markantnější byla sleva u rychlíkových jízdenek, kde režijní příplatek byl 0,6 Kč pro pásmo do 200 km, zatímco rychlíkový příplatek pro běžného cestujícího stál 16 Kč.
Režijní jízdenky byly vydávány již za období první československé republiky, během války a poválečného období. Vzhledem k malému množství režijních jízdenek v mé sbírce z tehdejší doby jsou ale tyto jízdenky přímo u jednotlivých období. V tomto odkazu jsou pouze jízdenky z posledního období z let 1960 až 1980, kdy byl jejich výdej ukončen. Od roku 1981 byla režijní jízdenka už pouze ve formě celoroční síťové známky.
Režijních jízdenek se dotkla i redukce pásem v roce 1976, na jejich cenu to ale nemělo výrazný vliv. Nicméně existují i odlišné relační destičky pro režijní jízdenky v roce 1976 a od roku 1977. Pásmové členění režijních jízdenek bylo odlišné od pásem běžných jízdenek. Například členění po 50 km, začalo již od 100 km, zatímco u obyčejného jízdného až od 200 km. Do 100 km byla pásma členěna u režijních jízdenek po 20 km, místo po 10 km u obyčejného jízdného.
U jízdenek pro osobní vlak druhé třídy vidíme jak jízdenky z centrální tiskárny, tak z tiskacích strojů. Je pěkně vidět, že tiskací stroj SASIB z Prahy hlavního nádraží se pak dostal od roku 1977 do Kolína a k jakému pokroku došlo v designu relačních destiček, které jsou v Kolíně již daleko přehlednější.
I pro režijní jízdenky byly tištěny rychlíkové jízdenky včetně rychlíkového příplatku.
U rychlíkových příplatků bylo zachováno rozlišení podle pásem v členění do 200, 400, 600 a 1200 km.
Vzhledem k zachování pásem pro příplatky byly v menších stanicích vydávány příplatky s odlišnou výchozí a výdejní stanicí, jako bylo zvykem do roku 1953 i u příplatků pro běžné jízdné.
Stejně jako obyčejné jízdenky i režijní jízdenky měly zvláštní barevné kartony pro jízdenky s vybranými velkými cílovými stanicemi.
Po redukci pásem v roce 1976 se objevily i náhradní jízdenky, neboť kapacita centrální tiskárny byla omezená.
Závěrem se podívejme na některé zvláštní druhy režijních jízdenek. Jízdenka zcela vlevo nahoře je volná jízdenka, kterých měli železničáři omezený počet. Zde dokonce z Bohumína do Olomouce a zpátky cestovala i manželka.
Režijní jízdenky dokonce byly i v první třídě, ale v praxi zřejmě, na rozdíl od současné doby, příliš využívány nebyly. Tehdejší železničáři zvyklí na těžké podmínky na dráže se asi v první třídě necítili moc dobře.
Zbylé dvě jízdenky jsou ve variantách používaných krátce v šedesátých letech a to bez výchozí stanice na líci a s upozorněním o platnosti.
Zpět na hlavní stránku.